Jak se fonduje u OK1DPB.

Autor: -JM- <marvix(at)seznam.cz>, Téma: Zajímavosti, Vydáno dne: 25. 04. 2006

Myslíme to se závody upřímně.

Pozn. OK1ZAD: Nejen vysíláním živ je člověk - pohled neamatéra na skoro amatérskou oslavu, ovšem s profesionální úrovní. Konec poznámky.



OK1DPB završil 26 let od doby, kdy jeho noha vstoupila na planetu Zemi (na dotyčném místě již tráva neroste) a paní OK1DPBová dosáhla .. (ale to se u dam přeci neříká). Každopádně důvod k oslavě to je.

Oslavička je naplánována na 14. dubna. A proto 15. dubna. 2006 v 17:00 já se svojí přítelkyní stojím před doupětem OK1DPB, páč nám do datumu hodila vidle právě moje přítelkyně Monča, což s nelibostí nese jak OK1DPB tak OK1ZAD, neb závod startující následujícího dne je ohrožen jejich fyzickou i psychickou deformací, kterou si hodlají během tohoto večera pomocí destilátů přivodit.

Ale jak OK1ZAD s oblibou říká: „Neuděláš nic“ . Takže se uvelebujeme u nám již dobře známého stolu, obloženého pochutinami kapalného, pevného i blíže nezpecifikovatelného stavu, přičemž se nosí pochutiny další a další a další. O zábavu se stará vždy přítomné OK1DPBče, které vždy nabito energií vypráví o svých zážitcích. Dnes se chlubí tím jak dostala ránu proudem. Není tedy pochyb, že je pravou dcerou svého otce.

Konečně doráží s menším zpožděním i OK1ZAD a je tedy čas dopravit na stůl hřeb věčera – Fondue. Jelikož s ničím se nemá šetřit, nalije OK1DPB kahan zahřívající hrnec foundue mírou, kterou by justice označila za množství větší než velké, což se za okamžik ukáže jako fatální chybička. Ale to už naše chuťové buňky začíná dráždit několik druhů mas, jimž vévodí kančí, neb to se v sortimentu našich obchodů příliš nevyskytuje a v nás masožravcích probouzí slintací reflex, který již v 19 století popsal I. P. Pavlov.

A právě v tuto chvíli si OK1DPB uvědomuje chybu na zařízení a hodlá líh, který přetekl do okolí kahanu, kde mimochodem nemá co dělat, odstranit. Jelikož litina jenž tento nežádoucí líh zadržuje, dává tušit že je bytelná jal se k odstranění lihu žehem. To se ovšem ukázalo jako málo účinné a je tedy třeba přistoupit k variantě B. OK1DPB se objevuje ve dveřích s ubrouskem a zažíná jím pomalu vysávat líh z okolí hořícího kahanu. Nutno podotknout, že se prvních pár sekund dařilo. Ale už je tu to, co každý z nás očekával ale snad ani nedoufal že může nastat, ale přeci jen zákony přírody jsou neúprosné. A tak během piko sekundy stojí v jídelně postava připomínající vzdáleně sochu svobody, ovšem s pochodní planoucí znatelně více. OK1DPB vyděšeně hledí do plamenů jenž, ač nerad, se stávají součástí jeho ruky. Je vidět jeho zděšený výraz i chvíle zamyšlení. Snad lítost nad zánovním linem v jídelně, snad obava z další chemické reakce, kdy by byl nucen udupat plameny v ponožkách, jej donutila přemístit toto hrůzné divadlo do „oné místnosti.“ Ta je sice vzdálena jen pár metrů přes chodbu, ale s hořícím předmětem v ruce je to vzdálenost hodná maratónského běhu. OK1DPB se tedy dává do pohybu a já si mimoděk vzpomínám na zahájení nedávných olympijských her. Pravda sportovec nesoucí pochodeň ji měl hrdě nad hlavou a i jeho běh byl podstatně vznešenější, zatímco OK1DPB drží plamen vyděšeně před sebou a běh dává tušit nechtěný únik tělesných tekutin, ale při troše dobré vůle tu jistá podobnost přeci jen je. Trasa běhu ovšem vede i kolem kuchyně, kde paní OK1DPBová připravuje další krmi a jelikož záři plamenů nelze přehlednout, uvědomuje si po prvotním překvapení, že to není výjev z akčního filmu ale drsná realita. OK1DPB je honorován tituly: (cenzurováno), (cenzurováno) a (cenzurováno). Naštěstí záchodový porcelán bez problémů pohlcuje plameny a zažehnává tak tragédii a já se vzdávám myšlenky na setkání s krvežíznivým reportérem televize Nova. Jen pár ohořelých chlupů na předloktí a jejich zápach, který vydatně utloukl i vůni masa, připomínali předešlý kaskadérský výstup. A já začínám tušit, že dnešní večer bude opět nevšední.

Padají první panáky a nálada je opět více než dobrá. Jsme hostitelem obdarováni skládacími metry z čehož mám radost především já, neb jeho délka mi dovoluje škádlit OK1ZAD na vzdálenost do 2m aniž bych se musel obávat tělesné újmy. Ač byla naše žravost nekonečná i poslední kousek masa zmizel v útrobách od kud se vrátí na světlo boží až jako už nevoňavý exkrement. Nutno podotknou, že se nám ulevilo, neb myšlenka na pozření dalších potravin byla nemyslitelná. Brzy padá i připravená desítka piv a je tedy nutno doplnit tekutiny a i menší procházka určitě neuškodí. Mužská část osazenstva tedy rozhoduje, že muži vyrazí obstarat proviant do nedaleké hospody a ženy zůstanou v jeskyni, kde budou udržovat oheň a žvýkat kůže. Je zde ještě několik nepodstatných námitek žen, které jsou ovšem brzy ubity našimi pádnými argumenty a my vyrážíme. Zakopnutí na ulici o cosi hnědého, měkkého a trochu i teplého, mě opět ujišťuje o nevšednosti tohoto večera. Není to nic jiného než koňský exkrement, neb člověk by něčeho takového nebyl se svými fyzickými proporcemi schopen. V době internetu a na městské komunikaci se tohle může stát opravdu jen mě. Další cesta je už bez komplikací a my se šťastně dostáváme do hospody. Čas než obsluha doplní proviant vyplňujeme nějakým tím pivkem, proložíme panáčkem rumu a barometr nálady opět vesele pohupsne na své stupnici o kousek výše. Ovšem přítomnost Monči a paní OK1DPBevé o samotě v jednom domě, nevěstí nic dobrého, proto hurá zpět.

OK1ZAD po návratu přestává odmítat slivovici trapným „Nechci“ a mění odpověď pro něj na tak typické „Chci“. A barometr nálady stoupá úměrně ubývající slívě. Mimoděk se vracíme k záležitosti s plamenem a dál přes ohořelé chlupy se ostáváme k tomu, že mohl OK1DPB přijít i o vlasy, ale naštěstí o ty byl připraven ženou již během dopoledne. Tématu stříhání ovšem podléhá OK1ZAD natolik že zatouží po strništi na své hlavě (pravda, nebyl to tak docela jeho nápad, ale na druhou stranu nevyvíjel sebemenší odpor) S ženami, nůžkami a strojkem mizí za dveřmi koupelny, překvapivě s vyloučením mužské části. Zvědavost je ovšem silnější a letmý náhled do koupelny oknem a nůžky zajíždějící do kštice OK1ZAD, rozptylují naše myšlenky na hloupý vtip. Odcházíme ke stolu zahnat chmurné myšlenky na holou lebku. Smích vycházející z koupelny nevěští nic dobrého. Konečně se otvírají dveře a je tu chvíle napětí. Ve dveřích se neobjevuje holá lebka, ale stále bujná kštice i když trošku prořídlá, zásahem připomínajícím akci střihorukého Edvarda, ovšem pod vlivem. Tak to “dobře“ dopadlo. OK1ZAD se sice dožaduje dalšího stříhání, ale to zamítáme a rozhodujeme se zprznit doutník vytažený OK1DPB, proto hurá do kotelny, neb v obytných prostorech je kouření zakázáno a ohně tu dnes už bylo víc než dost.

Byl to vydařený večer. Společně se těšíme až otec OK1DPB v lese zase zabije nějaké to nevinné zvířátko a my si namastíme úsměvy. Jen to ranní vstávání kluků na závod nikdo nezáviděl. A jak probíhal závod? O tom už určitě někdo z účastníků závodu.