MŮJ ŽIVOT S RADIOAMATÉREM

Autor: -PH- <(at)>, Téma: Zajímavosti, Vydáno dne: 16. 08. 2006

Zpověď fanynky OK1KNG.

ZAČÁTEK

Byl slunečný letní den a stalo se to. Poznala jsem mladé, nedokonale oblečené, tudíž zcela neodolatelné stvoření se zánovním vozem, ze kterého se vyklubal radioamatér. První zmínka o tomto druhu jeho nemoci přišla až po několikatýdenní a již plně rozvinuté známosti s DPB. Jelikož nejsem schopna ani vyměnit bez úrazu žárovku lampičky, všechny následky této zákeřné choroby, které se mi snažil vysvětlit, jsem raději snášela mlčky a přikyvováním.

NEVYLÉČITELNÁ NEMOC

Pak se stalo ovšem něco mimořádného. To jsem již směla překročit nejen práh domu budoucího tchána, ale i práh oné honosné nedobytné místnosti - malého vysílacího centra. Mírně poučena o důvodech a následcích toho, proč být radioamatérem, jsem z úst milované osoby vyslechla uši drásající jazykolam „Oskar Kilo Van Delta Papa Bravo“, který pronesl do malé černé věci, kterou přidržoval ve své vzrušením třesoucí se ruce. Poprvé v životě jsem odněkud chtěla utéci, aby mě nelapili Chocholouškovi drábi, kteří byli již určitě na cestě. Já jsem ale z již neznámých příčin Neutekla a to byl okamžik, který asi rozhodl, že jsem už několik let paní Davidovo, Petrovo a Boženy.

NENÍ JEDINÝ POSTIŽENÝ

Ovšem další události byly mnohem krizovější a i když je dnes beru s nadhledem, tenkrát to tedy byla pro věci neznalou osobu ženského pohlaví síla. První veliký boom nastal v okamžiku, kdy jsem poprvé vyslechla VKV rozhovor o tom, že pokud si DPB vezme mě - tj. ŽENU, okamžitě se z choroby radioamatérství stane obyčejná nemoc manželství. Jak mně neznámý hlas z přístroje rozlítil a vystrašil zároveň si těžko dovedete představit, to se v jednom krve nedořeže. Pak jsem byla hozena do stejně studené vody. Na návštěvu přijeli 3 takto postižené exempláře pacientů. Mluvili shodným nesrozumitelným jazykem jako DPB, vypadali stejně neupraveně, stejně nespolečensky a báli se mi, tenkrát poprvé, dát pusu (dnes dva z těchto tří s tím nemají už žádné problémy). Zachránila mě má nynější švagrová, u které se nečekaně projevilo velké fyzické nadání a odtáhla mě do temného kouta. Jediným pozitivem tohoto večera se stalo zjištění, že touto nemocí není DPB ohrožen jako jediný.

LÉČBA

Po čase jsem neodolala touze být osobní, možná celoživotní léčitelkou DPBáka, a tak začal užívat moje přírodní medikamenty dle předepsaného receptu před 7 lety. S mojí (finanční) injekcí si nejdříve pořídil KV rádio značky ICOM, později lepšího Kenwooda a předloni pod stromečkem našel Yeasu FT-817, aby mu nebylo na kopci beze mě smutno.

DNES

Před téměř šesti lety naštěstí jeho choroba na malý okamžik ustoupila a podařilo se mu na základě toho nasadit mi do hlavy jiného brouka než je sledování jeho činnosti ve vysílacím středisku - narodilo se nám DPBátko. Dnes jsem tedy jako ostatní ženy radioamatérů? jen připravovaná postupně o finance menšího i většího rozsahu na nezbytné a mně neznámé součástky, antény a příslušenství. Ty navíc obstarávám já osobně v obchodech, kterým bych se jinak obloukem vyhnula a to nejen pro DPB (dnes již IC), ale i pro jednoho z členů klubu KNG, pro ZAD (dnes již RW), který naši domácnost navštěvuje a pomáhá mi nejen s dlouhodobou léčbou DPB, ale i s konzumací a degustací lihovin místního (zejména božkovského) i moravského (zejména ovocného) charakteru.

ZÁVĚREM

Jsem obyčejná žena neobyčejného radioamatéra - jsem lékařkou jeho nemoci, jsem provianťákem jeho závodů, jsem jeho obchodním zástupcem, jsem chůvou jeho potomka, jsem kamarádkou jeho spolupacientů, jsem uklízečkou jeho nepořádku, duše i těla a jsem (zatím?) ………….. ŠŤASTNÁ.